BEZ JABLKA A TOVÁRNA NA SNY


Blogy v knižní podobě? Ještě jsem nic takového nečetla a dostala jsem chuť to napravit. Proto se teď dozvíte, jak se mi líbila knížka Bez jablka, za níž stojí Michelle Losekoot a Miloš Říha, kteří společně píší blog bezjablka.cz, a Továrna na sny od blogerky Anie Songe (aniesonge.com).

BEZ JABLKA

Už na první pohled mě tahle knížka zaujala jednoduchou, svěží grafikou a trefnými ilustracemi (prostě mám v knížkách ráda obrázky, na to mě vždycky utáhnou). Neotřelé je taky celkové zpracování. Každá „kapitola“ (schválně to dávám do uvozovek, protože spíš než o kapitoly jde o témata ze života) je rozdělená na dvě části. V té první najdete Milošův pohled na věc, ve druhé se můžete dočíst, jak to vidí Michelle.

Co vlastně řeší? Fakt, že generace dnešních třicátníků žije jinak, že „novou metou ve vztahu je znát navzájem své heslo k počítači, muži mají krémy proti vráskám a ženy dělají kariéru“, a co to všechno způsobuje. Celou anotaci najdete TADY.


Tahle knížka mě pobavila (a když jsem občas četla ty perly, které v ní najdete, nahlas, smál se i manžel). Je to takový odlehčený, s nadsázkou a ironií podaný, vtipný pohled na novodobé vztahy. Pokud očekáváte hloubkovou psychologickou analýzu, budete zklamaní. K téhle knížce je třeba přistupovat jako k oddechovce a brát ji s nadhledem, pak věřím, že by se vám mohla líbit.

Malá ukázka z knihy  - kapitola Hádky:
Jenomže v ženském světě je hádka často příležitostí, kdy můžete vytáhnout na toho druhého všechny věci, které vám kdy udělal. My ženy se nikdy nehádáme o nevyneseném odpadkovém koši. Koš symbolizuje všechny nevynesené koše, které jste kdy doma našly. Za celý váš vztah. Za všechny vaše vztahy. Za všechny vztahy vaše a všech vašich kamarádek. V podstatě bojujete za lepší svět. Za lepší vesmír. Jenomže muž se pořád hádá o odpadkovém koši. A tam to všechno začíná i končí.

TOVÁRNA NA SNY

Továrna na sny je milá, optimistická, pozitivní a osobní knížka. Napsala a vydala jí  blogerka Anie, které je něco málo přes dvacet. V současné době pomalu uzavírá kapitolu života na Bali (kde se společně se svým partnerem starají o malý resort Makawi Tuwa) a vrací se zpátky do Čech.

Když mi tahle knížka přišla do rukou, zaujalo mě, že je na omak hebká a na pohled krásně přirozená. Nenajdete v ní žádnou šílenou grafiku, ale jedinečné a originální ilustrace, které nakreslila sama Anie a přímo svádí k vybarvení. Prostřednictvím jednotlivých kapitol se můžete podívat na cestu, kterou Anie s Lukášem ušli, než se dostali na to vysněné Bali. Dočtete se o jejich pobytu v Londýně, Thajsku i o tom, jak objevili bungalovy na útesu s vlastní pláží. Když jsem tenhle příběh sledovala, uvědomila jsem si, že je kolem nás strašně málo lidí, kteří dokážou opustit komfort, jistoty a stabilitu a vydat se vstříc neznámému jen proto, aby šli za svým snem. Aby dělali věci, které je baví a naplňují, bez ohledu na to, co si o tom myslí okolí. Je to škoda.


Kromě toho Anie píše i o věcech tak obyčejných, že nás často ani nenapadne o nich přemýšlet. Pokud to ale uděláte, dojde vám, že nemá cenu srovnávat se s ostatními, být nešťastní z bezchybných přefiltrovaných tváří a do puntíku vyladěných životů sdílených na sociálních sítích (protože fotku toho, jak je vám bídně, máte kocovinu, nebo jak váš byt vypadá po dopoledni stráveném s malými dětmi doma, sdílí málokdo). Je třeba si prostě přiznat, že nejsme nesmrtelní a že všechno je pomíjivé. Žijme přítomností, prožívejme ji a vychutnávejme si to.  Tak to vnímá Anie a i mně se tenhle pohled zamlouvá. Tak proč na to tak často v našem každodenním shonu zapomínáme?

Musím říct, že tahle knížka mě bavila. Je psaná lehce, neškrobeně, lidsky. Anie si v ní na nic nehraje a rozebírá témata, která jsou tak do očí bijící, až je často bohužel přehlížíme. Hodně se mi líbila kapitola o věcech, díky nimž budeme zdravější, krásnější a šťastnější. Je jich 35 a tady máte malou ukázku (citováno z knihy):
  • Věnujme víc úsměvů lidem na ulici a ve vašem okolí, než těm na sociálních sítích. Žlutý smajlíci nás šťastnými neudělají.
  • Dívejme se na západy slunce očima, ne objektivem.
  • Jablkám, borůvkám, melounu i hruškám říkejme ovoce. Ne raw food.
  • Kupujme maso, které obsahuje 100% masa, ne 60%.
  • Jezme jablka z našich stromů a maliny z našich keřů.
  • Čtěme víc knížky a míň internety.
  • Neberme věci tak moc vážně.
  • Plňme si malý sny každý den a pracujme na těch velkých.

Knížku neseženete běžně v knihkupectví, ale můžete si ji koupit TADY.

Jestli jste některou z nich četli, dejte vědět, jak se vám líbila.

Žádné komentáře