MOJE CHVILKY


Chvíle sama pro sebe. Na mateřské se třemi dětmi to zní trochu jako zaklínadlo. Nic to ale nemění na faktu, že podle různých doporučení je třeba si ten čas vyšetřit, ne-li přímo naplánovat. Tohle bych zvládla. Problém nastává v okamžiku, když ta chvilka nastane.

Pro mě je naprosto ideální, pokud mám v tu dobu domluvenou akci nebo schůzku někde mimo domov. Nemyslím tím zrovna návštěvu lékaře (i když přiznávám, že je-li o děti postaráno, neznervózňuje mě ani čekárna plná lidí, protože si můžu konečně přečíst i víc než jen pár stran z knihy v kuse), ale třeba kadeřníka a podobně. Jenže, nevím, jak jste na tom Vy, ale mně to vychází tak třikrát ročně, což je na nějakou regeneraci sil žalostně málo. Když ten svůj vymodlený čas trávím doma, můžu si stokrát říkat, jak si ho užiju, napíšu konečně několik článků na blog, na který v poslední době prostě nemám energii, půjdu na dlouhou procházku a tentokát nezapomenu doma foťák, vychutnám si odpolední siestu s kávou a knížkou na zahradě… Realita je taková, že jakmile za dětmi (a manželem) zaklapnou dveře, udělám si tu kávu (až do tohohle okamžiku mi ten relax docela jde) a rozhlédnu se kolem sebe. A tam ta moje chvilka většinou končí. Nemůžu prostě správně odpočívat, dokud neposbírám všechny hračky, nevyndám nádobí z myčky a prádlo ze sušičky, nedám prát další várku a celkově se nepokusím uvést naši domácnost do stavu alespoň na oko připomínající domov. Po zmíněných „maličkostech“, které zaberou obvykle značnou část toho „mého“ času, přijde jedno velké MĚLA BYCH UŽ KONEČNĚ. Jsou to věci, jenž odkládám na pak a následně překládám na někdy jindy. Jenže po celou dobu toho přesouvání mi stejně ty úkoly běhají hlavou jako výše jackpotu nad vchodem do herny. Znáte to? Jestli ne, tak blahopřeju :-)

Minulý týden jsem pro svůj klid v duši vyměnila jedno takové odpoledne za splnění mise s názvem mytí oken. To už mi v žaludku leželo dlouho. Leštění okenních tabulek pro mě dost dlouho byla noční můra. Jednak máme těch oken doma docela dost a jednak nesnáším ten pohled, když se slunce posune a zasvítí skrz pracně umyté okno. Trnu, jaké obrazce na něm vykreslí.


Je to tak rok dva, kdy mi kamarádka (děkuju, Evi!) doporučila okenní vysavač. Trochu jsem váhala, jestli to není jedna z těch zbytečností, které pak budou ležet někde v komoře a zabírat místo, ale naštěstí ne. Pro mě se tenhle žlutý fešák stal nepostradatelným pomocníkem. Už žádné leštění. Můj postup je takový, že nastříkám na sklo čistič, hrubou stranou kuchyňské houbičky umyju všechny nečistoty a jednoduše vysaju. Tentokrát jsem vyzkoušela čistič skel W5 z Lidlu (ten funguje bezvadně a krásně voní) a Denkmit nature z DM drogerie, který má být vyroben z přírodních obnovitelných zdrojů a nemá obsahovat vonné, barvicí ani konzervační látky (umyl a vyleštil taky pěkně, ale trochu mě z něj bolela hlava). Když jsem si okenní vysavač kupovala, prošla jsem všechny možné recenze a vybrala Kärcher. Přesný typ už nevím, je to asi rok nazpět, určitě už bude nějaký novější. Občas jsem narazila na námitku, že nevysaje dokonale, že po okrajích okenního rámu zůstávají sem tam kapičky. No, je to pravda. Ale kdo není pintlich, vezme papírovou utěrku a ty kapičky setře. Hotovo.  Fajn na tom je, že nemusím pobíhat po domě a hledat, do kterého okna sluníčko už svítí a kam ještě ne. Klidně myju (a vysávám) i navečer na západní straně.

 Jediné mínus, které mě napadá, je, že baterie mi prostě nevydrží na celý dům. To mi ale zas tak nevadí, protože když dojde, zapojím vysavač do sítě, umyju ostatní rámy oken (a dám si další kávu) a on se mezi tím nabije dostatečně na to, aby práci dokončil.

Využívám ho i na zrcadla, dlaždičky v koupelně a skleněné výplně dveří, ale klidně ho můžete použít i na okna u auta. Za mě skvělý pomocník.

Jak si Vy užíváte ty svoje chvilky?
A čím myjete okna? Klidně bych příště zkusila i nějakou ověřenou (přírodní) klasiku.



Žádné komentáře